S cigaretami přestal Jiří Štverka po vojně, neboť škodí zdraví. Přesto ale jako provozovatel kultovního ostravského podniku přemýšlí, jak milovníkům tabáku i závislým na nikotinu zařídit, aby si zde mohli od června zapálit.
Svého času měl, respektive muset mít, v lokále vyčleněný stůl pro nekuřáky, stál v rohu pod oknem… a byl stále prázdný. „Hobit je od svého vzniku v roce 2000 kuřácký, byť já sám jsem nekuřákem. A jako kuřácký prostor ho chci i zachovat,“ uvádí Štverka.
„Všude plno, jen k nekuřáckému si nikdo nechtěl sedat,“ popisoval s tím, že podobně dopadl stoleček pro tři v chodbičce u záchodků. Aby separoval kuřáky od nekuřáků, provedl i „stavební úpravy“ v podobě zřízení nekuřácké filiálky Hobita pojmenované U Skákavého poníka, kterou má hned vedle na místě bývalé herny.
„Můžu z Hobita udělat neveřejný prostor, klub. Ale podle právníka není jisté, zdali by tady kouření i tak prošlo,“ pokračoval živnostník nepřející si, aby mu legislativa restriktivním způsobem „kecala do podnikání“. Za stoly Hobita oblíbeného i ostravskou alternativní scénou proto vznikají různé varianty řešení. „Protikuřácký zákon neboli zákon o ochraně zdraví se například nevztahuje na vodní dýmky. Takže by mohla být celá hospoda plná vodnic veřejně k zapůjčení,“ popsal Štverka.
Řeč přichází i na občanskou neposlušnost nabízí se volat co pět minut na neposlušné kuřáky strážníky. „Zákon totiž nařizuje, abych člověka, který si tady po 31. květnu zapálí, vyzval k típnutí cigarety či doutníku nebo opuštění podniku. Kuřák musí podle příslušného paragrafu uposlechnout. Já ho však nemůžu nijak donutit, aby tak učinil. Ale ani legitimovat či zadržet. Nezbude mi tedy nic jiného, než vytočit strážníky,“ tvrdí živnostník.
S ním svým způsobem souhlasí i Šárka Šneiderová, která se čítá ke štamgastům Hobita. „Já jsem nekuřačka tak jako Jirka a vadí mi dýchat dým a smrdět cigaretami. Na druhé straně jsou určité podniky, kde se kouření hodí. Bez něj by to v Hobitovi asi ztratilo atmosféru,“ vysvětlila s tím, že kuřáci i nekuřáci by měli namísto striktního omezení jednoduše dostat na výběr.
Další hobitovský štamgast Zdeněk Milata hovořil rovnou o zásahu do jeho lidských práv. „Zákaz nebo příkaz a není žádné mezi tím! Měl bych mít možnost se rozhodnout, jestli půjdu do kuřáckého či nekuřáckého podniku. Ano, kouřím. Ale i kdybych byl nekuřákem, asi by mě to štvalo,“ líčíl Milata, který sám provozuje kavárnu, kde si nikdo zapálit nesmí.
„Nechci nikomu škodit na zdraví, ale to kouření prostě k Hobitovi patří. Asi mám menšinový názor, ale ať mi ho nikdo nebere. Vadí mi především ten způsob, jakým chce stát kouření zakázat. Proč rovnou nezakáže tabák? Na to asi nikdo ty správné koule nemá!“ dodal Štverka.
Zákaz a podávání pokrmů?
Podle právního názoru, jenž má Štverka k dispozici, není jisté, zda by se smělo kouřit také v privátním klubu, kde se servírují výhradně nápoje a kam mají přístup pouze členové. „Kouřit se zakazuje ve vnitřních prostorách provozoven stravovacích služeb, veřejných i soukromých podniků, ziskových i neziskových, kde se podávají pokrmy. Zákon sice definici pojmu pokrm neobsahuje, ale jsem už vzhledem k účelu a důvodům přijetí zákona přesvědčen, že pokrm zahrnuje v daném případě i podávání nápojů,“ tlumočil podnikatel závěry právníka. Podle něho by případná kontrola vždy zkoumala obsah činnosti, nikoliv označení zařízení.
